Nahlédnu do budoucnosti a jako historik si odvážně "zaprorokuji". 2050. Jak může vypadat náš svět? A jak naše země? V tom roce budu možná slavit 74. narozeniny a mému synovi bude přibližně jako mně dnes. Když si uvědomím, jak se změnil svět za poslední desetiletí, ani se mi vlastně prorokovat nechce. Tedy pokud jde o to, co nám bude umožňovat technika a vymoženosti doby. Výhled je dle mého naprosto neodhadnutelný. Tento vývoj nelze předpovídat a každý takový pokus pak zpětně vyvolává pouze shovívavé úsměvy. Na druhé straně, jistota historika mě přesvědčuje o tom, že člověk jako takový se nemění, ať už má k dispozici pěstní klín nebo iPhone připojený na Internet. Maximálně se posilují jeho (většinou špatné) vlastnosti. Že se neměníme, o tom nás lehce přesvědčí skutečnost, že rozumíme literatuře starých Římanů, chápeme modlitby svatého Augustina, rozervanost Shakespearových postav, naděje věku pokroku Julese Verna nebo důvody vzniku a posléze i zániku několika totalit ve 20. století. Mění se prostředí, jsme to dokonce my, kdo v poslední době měníme prostředí – ale my sami přitom zůstáváme stejní. Co z toho však plyne pro budoucích 34 let?
Odkaz na celý článek zde.