Když před dvěma týdny někdejší šéf tuzemské Akademie věd Jiří Drahoš oznámil svůj úmysl kandidovat na příštího českého prezidenta, přineslo jeho prohlášení začasto nadšení ve smyslu: „Ano, to je konečně on!“ Zvýšené pozornosti se ale vlastně těší kdekterý kandidát na tento úřad – prostě proto, že samotný úřad je našinci vnímán výjimečně, skoro posvátně. Čím to je? Jak to vzniklo a jak dlouhé to ještě může mít trvání? O smyslu a historii českého prezidentství diskutují náměstek generálního ředitele Národního muzea Michal Stehlík, ředitel pražského Polského institutu Maciej Ruczaj a generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš. Odkaz na úvod článku zde.