Vazeny pane dekane,
rad bych se Vas zeptal, zda se v ramci sve pripravy na volby rektora seznamujete anebo jste seznamen nezavisle na tomto s problematikou koleji a menz UK ci koleji a menz v CR vubec - napr. pravni ramec. Pokud ano, myslite si, ze zvaldnuti teto problematiky a eventualni naprava je potrebna? Jste schopen sdelit, jakou castku UK posila na ucet Koleji a menz UK? Verim, ze tato castka neni tajna. Pravne je to spise naopak... Dale by me zajimalo, kolik penez priteka do KaM odjinud, tj. jine rozpoctove penize a pak samotne prispevky klientu, tj. zejmena studentu. Castky od UK ci rozpoctove penize by me zajimaly se zahrnutim polozky na platy zamestnancu KaM, samozrejme ne jmenovite, vc. sdeleni toho, zda jsou platy hrazeny penezi z UK, jninych rozpoctovych slozek ci z prispevku studentu. Jelikoz KaM take svym zpusobem podnika (obchody s potravinami, prazdninove ubytovani pro turisty atd.), i tato castka muze byt pro diskuzi dulezita - zvlaste pak jeji definice a dalsi operace s ni v rozpoctu KaM. Pripomenme, ze napr. Ceske drahy, as., povazuji alespon dle nekterych novinarskych zdroju prsipevek od statu v hodnotach milard za svuj zisk, coz zejmena pri vykazovani hospodarskych uspechu pusobi mirne usmevne - pak lze totiz tento podnik deklarovat za vysoce ziskovy.

Mohu sdelit toto: bydlim nedaleko koleji 17. listopadu v Praze na rozhrani Libne a Troji. Vecer lze dle rozsvicenych oken odhadovat, ze v techto kolejich bydli maximalne 75% studentu z celkove kapacity. Pro neobeznamene kapacita techto koleji je cca 1000-1500(?) lidi. Student plati cca 3500 za mesic! Za toto dostava luzko, energie a samozrejme servis typu sekani travniku pred koleji. Bydli v tzv. bunce, sam jsem tam bydlel, coz je bytova jednotka s dvema obytnymi mistnostmi, v kazde z nichz bydli vetsinou dva studenti (nekdy lehatko uprostred- tzv. pristylka, pak snizena cena) a mezi temito dvema mistnostmi (odhaduji kazda ma max 10-15 m^2) se nachazi kuchynska linka (drez, mini-lednice, sporak) a umyvadlo a dale oddelene WC a oddelena sprcha. Pri plne obsazenosti se za techto cca 45-50m^2 zaplati tedy cca 14 000Kc, coz je vice nez trzni najemne za takovouto zalezitost. Ve vilove ctvrti nad koleji, kde bydlim, se takoveto byty (o deset metru vetsi) pronajimaji za 12 000-13 000Kc podle toho, co vim.

Dekuji za odpovedi. Tento problem povazuji za jeden z nedjulezitejsich stran financovani univerzit. Jinak se samozrejme muzme bavit o tom, zda student bude platit 6000/za rok, ale to jest z hlediksa rozpoctu pouhych 240 milionu (=6000*40 000), pokud se nepletu. Zde jde vsak o castky v hodnotach (jednotek) miliard. Opavte mi, pokud se pletu, prosim.

S pozdravem
Svatopluk Krysl, MFF UK

Dobrý den,
Níže píši odpovědi na poslední „baterii“ otázek:

Ad 1)
Fond mobility považuji za dostačující pro standardní akademickou výměnu. Mám ale na mysli to, o co se pozitivně pokusil prorektor prof. Škrha, ale iniciativa zůstala tak trochu na půli cesty. Mám na mysli možnost zaměstnat na fakultě opravdu špičkového postdoka ze zahraničí, přičemž se ale fakulta musí poměrně výrazně podílet. Pro mnoho fakult je právě tato finanční spoluúčast docela problém. Takže bych si dovedl představit něco jako centrální soutěž – výběr a následně centrální podporu univerzity.

ad 2)
Myslím, že je to přesná interpretace. Ano.

ad 3)
Podle mého názoru realitu odráží poměrně přesně. Když se totiž podíváme např. na Německo, tam je podíl postdoků na vedení grantů mnohem masivnější oproti té starší a zkušené generaci vědců. Nejsem si jist, zda jsme schopni z univerzitní úrovně proměnit relativně rychle přístup GA ČR k této záležitosti – na univerzitní půdě bych to spíše viděl v přípravě systému podpory právě generace postdok – opět např. formou centrální soutěže – výběru a podpory ze speciálně vyčleněných prostředků. Nejsem si jist, zda v tomto případě lze zavést nějaký čistě systémový nástroj, realitou bude mnohem pravděpodobněji ona výběrovost.

Se srdečným pozdravem
Michal Stehlík

Dobrý den, pane kolego, děkuji za odpovědi. Napadá mě k nim nyní toto:

ad 1) Ve svých tezích uvádíte, že byste rád „Posílil mezinárodní charakter vědecké práce“, přičemž byste chtěl „Vytvářet podmínky pro otevřenost univerzitního prostředí zahraničním odborníkům, a to jak pro krátkodobé pobyty, tak pro dlouhodobější pracovní zapojení na univerzitě. Vytvořit prostor pro tyto pobyty smysluplnou podporou centrálním fondem.“ UK má již nyní fond mobility – rády bych se zeptal: je nedostačující? Pokud ano, v čem spatřujete jeho nedostatky?

ad 2) Po naší debatě se mi zdá, že to, co se mi původně jevilo jako snaha o „směrování k vyrovnané mzdě“ (v diskutovaném slova smyslu), by se spíše dalo pojmenovat takto:
a) usilování o větší transparentnost toho, jak jsou institucionální prostředky za výuku fakultami používány, potažmo větší informovanost akademické obce o tom, jak jsou tyto prostředky používány; prvním krokem nutně musí být diskuse, kde se ozřejmí, jak fakulty prostředky vlastně používají;
b) snaha o prohloubení solidarity mezi těmi, kteří aktuálně mají prostředků více, a těmi, kteří jich mají méně – pokud z debaty vyplyne, že je to možné, aniž by to „donorům“ způsobovalo potíže (např. v tom, že jim začnou ve větší míře odcházet zaměstnanci do praxe).
Chápu to nyní lépe?

Rád bych se dále zeptal:
3) Podobně jako lze vnímat jisté napětí (při rozdělování institucionálních finančních prostředků) mezi chudšími a bohatšími fakultami, může ho někdo spatřovat také mezi mladšími a staršími zaměstnanci (nezávisle na fakultě). Linie úvah se může ubírat zhruba takto: Mladší zaměstnanci obvykle nevedou vědecké týmy, ale jsou spíše součástí týmu, který vede starší a zkušenější pracovník. Získat zkušenosti tímto způsobem je pro mladšího určitě cenné, on by ale možná v určitý okamžik rád vedl svůj vlastní tým – řekněme, když je mu 31 let, nikoli když je mu 43 let. Ovšem na účelové prostředky typu GAČR/TAČR, z kterých by takový tým mohl financovat, dosáhne v 31 letech o poznání obtížněji než starší pracovník s delším seznamem publikací. Mladší – lze dále uvažovat – jsou tak svým způsobem „odsouzeni“ do role „věčného post-doca“ – přerod z člena týmu na jeho vedoucího se odkládá na neurčito respektive na střední věk. Lze dokonce dále tvrdit, že projekt UNCE pro podporu mladých pracovníků svou povahou tento stav jenom prohlubuje. Zatímco doktorandi mohou přímo mezi sebou soutěžit o projekty GA UK, které dokonce umožňují doktorandovi platit stipendiem další členy svého týmu, pro post-docy soutěž, kde by mezi sebou (nikoli v konkurenci se staršími a obecně zkušenějšími) mohli soutěžit o přiměřené prostředky na řízení vlastního malého týmu, není.

Rád bych se zeptal: domníváte se, že tento směr úvah odráží realitu? Pokud ne, jaká je podle vás skutečná situace? Pokud ano, usiloval byste o změnu a jakou?

Děkuji a přeji pěkný den,
Cyril Brom, MFF UK

Dobrý den, díky za další dotazy.

Ad 1)
Myslím, že by univerzita měla sama vnášet témata a své impulsy do mezinárodních organizací, jejichž je členem, abychom nebyli pouhými členy, ale aktivními účastníky. Osobně oceňuji např. dosavadní aktivitu v orgánech OECD a zkušenosti prorektora Štecha, ale soustředil bych se asi aktivněji na evropské struktury směrem k Evropské komisi. Jako témata se nabízí rozhodně záležitost realizace boloňského procesu a otázka smysluplnosti strukturovaného studia pro všechny obory, v oblasti vědy naopak posílení center excelence z evropských zdrojů. Ale nemělo by jít pouze o pozice směrem k financování, ale i k obsahu evropských priorit výzkumu. Pokud jde o mé zkušenosti, za svého děkanského působení jsem inicioval obnovení platformy děkanů humanitních fakult „Prague Network“ a po tři roky jsem byl v její exekutivě (účastníky byly např. Coimbra, Berlín, Vídeň, Bologna a další). Byla to ovšem spíše platforma na úzkou vzájemnou výměnu informací o dopadu evropského rámce reforem a následná diskuse s evropskými orgány o důsledcích a možných změnách.

ad 2)
a) Ano, tuto realitu samozřejmě znám a dostatečně chápu, proto hovořím o nutnosti primární informace ze strany samotných fakult. V otázce dalšího postupu chci samozřejmě respektovat schopnost fakulty si virtuálně „ušetřit“, na druhé straně onen provozní příspěvek v koeficientu na univerzitu/fakultu tak jako tak dle předpokládané provozní nákladnosti směruje, hovořil bych tedy o míře smysluplného přerozdělení – nepopírám, že k němu nakonec nemusí dojít, ale trochu sázím na samotný iniciační moment diskuse o této záležitosti.
b) Tohoto se neobávám, mimo jiné i proto, že samotným „politickým“ předpokladem vstupu do tohoto tématu je mnou deklarovaná a vážně myšlená autonomie fakult v záležitosti pěstovaných oborů. Toto riziko tam logicky musíte implicitně vidět, ale já ho odmítám, neboť pokud bych měl podobný proces mzdové diskuse nastartovat, byl by zároveň zcela jasně z mé strany spojen s onou proklamovanou autonomií, do které by centrum nezasahovalo.
Michal Stehlík

Dobrý den, pane kolego, děkuji za odpovědi. Rád bych některé z nich nyní rozvinul:

ad 1) Ve svém programu několikrát zmiňujete potřebu „posílit mezinárodní charakter vědecké [a vzdělávací] práce“. Nabízí se ovšem otázka, jestli by kromě toho univerzita také neměla usilovat o výraznější vstup do celoevropského veřejného prostoru – podobně jako to navrhujete v případě českého veřejného prostoru – a zároveň aktivněji usilovat o ovlivňování celoevropské vysokoškolské a výzkumné politiky. Jak by se podle vás měla UK aktivněji zapojit do debat o těchto politikách, jaké klíčové body by UK měla v celoevropském prostoru prosazovat a – jaké kroky byste pro to učinil jako rektor? Máte nějaké předchozí zkušenosti, které by podle vás mohly snahu UK výrazněji se projevit na celoevropské půdě usnadnit (např. z členství v mezinárodních organizacích/strukturách)?

ad 2)
a) Ve své odpovědi zmiňujete, že „Součástí celého postupu je ovšem také ona „provozní“ náročnost oborů k jejich realizaci – kde se z hlediska investic do této položky velmi těžko budou oddělovat investice z provozních a výzkumných prostředků.“ a také, že „V první řade by mi tedy šlo o názor fakult, do jaké míry investují svůj normativ do provozu a do jaké míry do mezd...“. Potíž je ta, že fakulty mohou část svých investičních potřeb financovat z mimoinstitucionálních zdrojů – například z rozvojových projektů nebo grantů. Tím de facto mohou část svého normativu „ušetřit“ (tu část, která by jinak byla použita na investice/provoz). Jak byste postupoval v případě, že určitá fakulta si ve větší míře než jiná sežene mimoinstitucionální zdroje a díky tomu „ušetří“ větší část svého normativu, aby ho mohla použít například na zvýšení mezd svých zaměstnanců? Krajní varianty samozřejmě jsou: i) úsporu dané fakultě nechat, ii) úsporu dané fakultě vzít a přerozdělit ji fakultám, které si tolik mimoinstitucionálních zdrojů na investice nesehnaly.
b) Otázka (2) také přímo navazuje na problematiku „malých oborů“, pro které je výrazněji obtížnější se uživit z příspěvku na vzdělávání než pro „velké obory“ (ponechme teď stranou, že i „malý obor“ se může uživit díky mimořádně kvalitní vědě). Doposud bylo víceméně věcí jednotlivých fakult, jaké „malé obory“ budou podporovat prostředky částečně získanými díky svým „velkým oborům“. Při fixním celkovém rozpočtu UK se výše mzdy pochopitelně odvíjí od počtu lidí, kterým je vyplácena: méně zaměstnanců znamená vyšší průměrnou mzdu pro ty, kteří zůstanou. Nebojíte se, že pokud na rektorátu UK, tj. nad úrovní fakult, započne snaha určovat výši mezd uvnitř fakult, otevřou se tím i dveře argumentu, že o osudu „malých oborů“ by neměly rozhodovat fakulty, ale rektorát? Jinými slovy – pokud chceme, aby rektorát mohl hovořit do toho, jaká má být mzda na fakultách (což v sobě snaha „směřovat k principu, že výkon špičkového pedagoga by měl být všude na univerzitě ohodnocen obdobně“ implicitně obnáší), nedáváme mu tím automaticky i právo rozhodovat o tom, komu ji vyplácet a komu ne?

Děkuji a přeji pěkný den,
Cyril Brom, MFF UK

Dobrý den, děkuji za zajímavé dotazy:
1) Osobně se domnívám, že přinejmenším rozpačitá byla naše reakce ohledně otázky jmenování profesorů, kdy jsme nechali věci řešit subjekty mimo akademickou půdu. Dále jsem nezaznamenal žádný výraznější názor univerzity na Metodiku 2013 ohledně hodnocení vědy, kde máme dlouhodobý deficit jasnějšího a otevřeněji prezentovaného názoru univerzity. To jsou témata bezprostředně spjatá s fungováním naší půdy. V dalších oblastech postrádám např. vytvoření diskusní/konferenční aktuální platformy např. nad otázkami vývoje a stavu demokracie v ČR, případně otázku narůstajících sociálních/etnických problémů v ČR, kdy samozřejmě nejsme subjekt, který tyto problémy má a může reálně exekutivně řešit, ale neměli bychom k nim mlčet – přinejmenším formou přinášení různých fundovaných názorů do veřejného prostoru.
2) Domnívám se především, že se tato otázka musí otevřít, to je samotný předpoklad – jakkoliv možná více než citlivý a přinášející velkou diskusní „dynamiku“. Zároveň bych v rámci otevření diskuse nejprve vůbec pokládal onu otázku, kterou kladete Vy, tj. zda postupovat absolutně nebo relativně vůči oborům. Já se mohu na počátku diskuse klonit spíše k relativnímu přístupu, ale to je možná mé osobní východisko. Součástí celého postupu je ovšem také ona „provozní“ náročnost oborů k jejich realizaci – kde se z hlediska investic do této položky velmi těžko budou oddělovat investice z provozních a výzkumných prostředků. V první řade by mi tedy šlo o názor fakult, do jaké míry investují svůj normativ do provozu a do jaké míry do mezd, aby se šlo k jádru logiky normativu – k ekonomické náročnosti realizace studijního oboru. Ptáte-li se na argumentaci vůči těm, kterým se může tímto způsobem jejich finanční ohodnocení snížit, to bezprostředně závisí od toho, koho a jak by se to v konečném důsledku týkalo. Asi by bylo naivní a trochu dobrodružné odhadovat výsledky předem – zvláště když operuji pojmem – „otevřít diskusi“.
Hezký den přeji
Michal Stehlík

Dobrý den, pane kolego, rád bych vám položil dvě otázky v souvislosti s vaší kandidaturou na funkci rektora UK.

1) V úvodu svých programových tezí píšete, že „Žijeme ve státě, který se v posledních letech snaží o omezení či přímo zrušení akademických svobod a autonomie vysokoškolského prostředí. ... Nesmíme být objektem nejrůznějších nebezpečných plánů, musíme naopak představovat aktivní subjekt přinášející do veřejného prostoru témata, která považujeme za důležitá, témata demokracie, svobody a kritického myšlení.“
Rád bych vás požádal, jestli byste mohl uvést jedno či dvě taková témata spadající zejména do roku 2013, která podle vás univerzita měla do veřejného prostoru přenést, ale neudělala to? Jak jinak by univerzita postupovala pod vaším vedením? (Záměrně se ptám až na rok 2013.)

2) Uvádíte také, že „chcete otevřít diskusi o přerozdělování finančních prostředků na univerzitě,“ neboť „[stávající] systém vnitřního přerozdělování vzdělávacího příspěvku na univerzitě stále do značené míry kopíruje systém normativů na studenta - je nutné směřovat k principu, že výkon špičkového pedagoga by měl být všude na univerzitě ohodnocen obdobně - samozřejmě při zajištění provozních a investičních potřeb dle náročnosti oborů.“
Jestli tomu dobře rozumím, říkáte, že za pedagogickou činnost by měli všichni na celé univerzitě pobírat zhruba stejnou mzdu, pokud jsou stejně kvalitní (z kontextu zároveň vyplývá, že se nebavíme o mzdách za vědeckou činnost, resp. přerozdělování prostředků za vědu, které tečou na univerzitu trochu jinými „kanály“ než prostředky za výuku). Pojem „stejné ohodnocení“ lze ale chápat dvěma způsoby: a) absolutně, b) relativně vzhledem k průměrné mzdě daného oboru, jehož se výuka týká. V prvním případě je myšlenka taková, že by všichni zhruba stejně kvalitní zaměstnanci UK měli dostávat zhruba stejnou mzdu za tu část svého úvazku, kterou učí - řekněme, že by to dělalo 27 tis. Kč měsíčně hrubého při učení na plný úvazek. Bylo by možná správné, aby průměrná vychovatelka v mateřské škole, průměrný kněz, průměrný překladatel manuálů k pračkám a průměrný programátor pobírali stejnou mzdu; v praxi tomu tak ale není. Proto se nabízí i druhá myšlenka, že by výše zmíněné mzdy měla na celé UK představovat stejný procentuální podíl na průměrné mzdě v oboru, jehož se výuka týká (řekněme 60% průměrné mzdy daného oboru pro průměrného pedagoga UK).
Rád bych se zeptal: pokud byste byl zvolen, až byste otevíral tuto diskusi, přišel byste na kolegium svých poradců v této věci s prvotním názorem odpovídajícím spíše první nebo spíše druhé myšlence? Jak byste v prvním případě obhajoval svůj postoj před těmi, v jejichž oboru je v praxi mzda vysoká a kteří by si tedy odchodem do praxe nejvíce polepšili a kteří by tedy, jinými slovy, setrváním na akademické půdě v absolutních číslech nejvíce ze všech pedagogů UK tratili? Jak byste v druhém případě obhajoval svůj postoj před těmi, v jejichž oboru je v praxi mzda nízká a tudíž i na UK by podle této myšlenky měli v absolutních číslech nižší mzdu než jejich kolegové z aktuálně „bohatších“ oborů?

Děkuji a přeji pěkný den,
Cyril Brom, MFF UK