Již od konce 19. století byli součástí města Dačic také židovští obyvatelé, kteří se zabývali především obchodem. Tragédie druhé světové války však nechala zmizet celé rodiny dačických občanů v koncentračních táborech. Květen 1942 poté znamenal aplikaci plánů na „konečné řešení“ i pro dačické Židy. Prvních pět jich nastoupilo 18. 5. 1942 do transportu Av Třebíč – Terezín. Byli to Otto Jelínek, Růžena Jelínková, Josef Jelínek, Otto Stukart a Herbert Glaser. Všichni následně nastoupili 25. 5. 1942 do transportu Az Terezín – Lublin. Tento den je také považován za datum jejich smrti. Dalších 25 židovských občanů odjelo 19. května 1942 do Třebíče, kde nastoupili 22. 5. 1942 do transportu Aw Třebíč – Terezín. Z Terezína jich sedmnáct vzápětí nastupuje 25.5. 1942 do transportu Az Terezín – Lublin. Nikdo z nich se již odtud nevrátil. V Terezíně pak 26.6. 1942 umírá zeslabená Jindřiška Freundová. Rodina Grünfeldova nastoupila 19.10. 1942 do tr. Bw Terezín – Treblinka a další dvě rodiny (Vohryzkova a Stukartova) nastupují 18.12. 1943 do tr. Ds Terezín – Osvětim. Nikdo z nich nepřežil. Z odtransportovaných dačických Židů přežily pouze sestry Olga a Marta Zimmerovy. Šedesát let byly osudy těchto našich dačických spoluobčanů zapomenuty. Po několik let jsem se snažil, aby naše paměť přece jen nebyla tak krátká, abychom dokázali uctít památku lidí, kteří tvořili život našeho města. V roce 2002, přesně 60 let po nástupu dačických Židů do transportů, uzrála definitivně myšlenka uctít jejich památku pamětní deskou. Ve spolupráci občanského sdružení s Městským úřadem v Dačicích došlo k realizaci projektu, který vyvrcholil v neděli dne 18. 5. 2003, přesně 61 let od prvního třebíčského transportu dačických Židů do Terezína, odhalením pamětní desky v Dačicích. Chtěl bych vyslovit velký dík Nadačnímu fondu obětem holocaustu, který finančně podpořil naše snažení. Stejný dík patří autorům pamětní desky, dvojici Miroslav Liederhaus a Petr Voříšek. Jako logické místo jsme zvolili pomník obětem dvou válek na Palackého náměstí. Stejně jako patřili židovští občané k životu města, patří 31 jejich jmen na pamětní desce ke jménům dačických obětí obou válek. Zůstává snad jen přání, aby naši potomci nemuseli k pomníku na Palackého náměstí přidávat již jen ani jediné jméno.