V roce 1941 šel Josef Florian ze Studené přes Telč do Staré Říše a tato cesta se mu nakonec stala osudnou. Byl ve Studené na návštěvě u svého přítele, dr. Hocha, se kterým patrně hovořili především o napadení Sovětského svazu Německem. Na zpáteční cestě se dle legendy napil v Telči příliš studeného bílého vína a následně onemocněl. Zdravotní problémy trvaly další měsíce a na samotném konci roku 1941 Josef Florian před 75 lety zemřel.
Parta nadšenců se rozhodla v srpnu 2016 připomenout tuto cestu a především osobnost Josefa Floriana. Osobnost svéráznou, v mnohém se vymykající autoritám, škatulkám a také pravidlům. Zároveň však osobnost s rozhledem, kritickým myšlením a potřebou ovlivňovat své okolí i širší veřejnost. To vše je spojeno s „florianovskou“ tradicí Vysočiny – v něčem to přímo koresponduje s charakterem krajiny. Sice fascinující a silná, ale zároveň místy nevlídná, pochmurná a zdánlivě uzavřená. To vše si mohli připomenout poutníci, kteří se vydali po trase Studená – Telč – Stará Říše v sobotu 20. srpna 2016. Nápad na podobnou cestu vznikl v mé hlavě již před lety, konečně se jen podařilo uskutečnit ve spolupráci s přáteli a rodinou Josefa Floriana. Nebudu zastírat, že roli také hrálo malé rodinné spříznění.
Putování přitom nebylo jen o cestě, ale také o připomenutí díla a myšlenek, které se objevily ve vydavatelství Dobré dílo. Po cestě tak byly čteny ukázky především z kratších textů vydávaných v edici Nova et Vetera během první světové války – abychom dostali kontext pohledu na svět přesně před sto lety. Jistým mottem letošní cesty byl úvodník k této edici z roku 1915, ve kterém se praví: „Není snad třeba přílišného osvětlování, aby se spatřila neproniknutelná a neodpustitelná hloupost, v jaké tone svět… Avšak čeho se zachytiti v této potopě, jsme-li tak úžasně osamoceni? Náboženství vylidněno a prostým toho důsledkem i umění a všechna kultura stojí na pokraji záhuby. Co doporučiti lidem dobré vůle, aby se zachytili a nebyli strženi tímto vírem? Na českém úhoru valně se toho nenažne…“ Není třeba zdůrazňovat, že v podobném duchu připomínání jsme často zjišťovali, že problémy našeho světa jsou v lecčems podobné s problémy před sto a více lety.
Cesta Josefa Floriana spojila krajinu, osobnost Floriana i rozjímání o dnešním světě a jeho problémech. Symbolickou poslední zastávkou byl hřbitov ve Staré Říši a hrob Josefa Floriana. Následovalo přátelské setkání v bývalém ateliéru Jana Floriana, kde je připravena výstava o Dobrém díle, ale i aktuální výtvarná díla Karly Nixové, Magdaleny Křenkové Florianové a dalších. O tom, že toto připomenutí bylo úspěšné a především inspirativní svědčí také to, že se v příštím roce bude opakovat – tentokrát kratším putováním do Nepomuku, odkud pochází Florianova rodina. Další myšlenkou Magdaleny Křenkové Florianové je příprava tzv. Florianovy stezky, která v krajině poutníkům na několika místech připomene Dobré dílo, Floriana i další osobnosti. Vypadá to tedy, že letošní léto přineslo založení nové kulturní tradice Vysočiny!