Včera jsem shodou okolností narazil na připomínku nekulatého výročí smrti druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého, jenž zemřel 13. 11. 1957. Snad o nikom z vrcholné komunistické garnitury spjaté s převzetím moci 1948 se nedá říci, že měl podobně bohatý život, který byl zároveň plný rozporů a obsáhl situaci 19. století, stejně jako poválečnou realitu nástupu totality. Zároveň, při bližším pohledu, může životní osud Antonína Zápotockého vypovídat o vývoji našich pohledů na moderní dějiny. V tom případě by to byl osud „ztracených kontextů“. Odkaz na celý komentář zde.