Pokud se ve veřejném prostoru a naší kolektivní paměti objeví fenomén první republiky, jedná se v drtivé většině o obrázek poslepovaný z tatíčka Masaryka na koni, Adiny Mandlové a Vlasty Buriana, Osvobozeného divadla, Bati a Pláničkova skoku komentovaného panem Načeradcem. Zcela jistě se v kolektivní paměti nevybaví statisíce nezaměstnaných, nespokojenost dalších národů, vypískaný premiér v Nitře na Pribinových slavnostech… Jak jsme na tom ale s normalizací? Odkaz na celý článek zde.