Dlouhá léta jsem se věnoval případu, který následoval téměř přesně rok po smrti Milady Horákové. Také v něm patřily mezi oběti režimu ženy – byť nikoliv k obětem pod trestem nejvyšším. Trestem však byl zničený zbytek života. A přitom nepatřily ani k hybatelkám odboje proti komunistickému režimu, ani k vyhraněným ideovým odpůrkyním, jež by bylo dnes možné vyvěsit na plakáty a uctívat je. A přece je pro mě v jejich osudech skryto mnohé, co nám dle mého pomáhá pochopit projevy tehdejšího zla v syrové a čiré podobě. A je to zlo, které účelově nesměruje ke konkrétní veřejné likvidaci. K zničení života dochází jaksi mimoděk, jako „vedlejší produkt“ událostí spjatých s vyostřeným momentem dějin. A je to zlo, které požírá lidi bez ohledu na pomyslné ideové „barikády“… Odkaz na článek zde.