V mediálním prostředí ateistické České republiky je až s podivem, jaké pozornosti se dostává sporu v církvi římskokatolické, kdy – obrazně řečeno – na jedné straně stojí profesor Tomáš Halík a na druhé primas český, kardinál Dominik Duka. Média si nenechají ujít dramatické aspekty veřejných vystoupení, oficiálního napomenutí, reakce na něj, atd. Je to s podivem, neboť římskokatolická církev se v naší společnosti netěší všeobecnému zájmu – pokud odmyslíme restituční kolovrátek. Přičítám to na jedné straně dynamice sporu – ten je sám o sobě zajímavý, případně tomu, že se v něm hraje na aktuální notu vyrovnávání se s nebezpečím kolem nás. Nebezpečím sice relativně virtuálním, ale přece jen diskutovaným. Ať již vezmeme v potaz kázání otce Piťhy na téma apokalyptického rozvratu lidské společnosti – opřené o vskutku originální úhel čtení istanbulské úmluvy, nebo opatrné či přímo odmítavé „ťapkání“ vedení zdejší církve kolem uprchlické otázky.
Odkaz na celý článek zde.