Zajímavé je sledovat různorodost idejí, myšlenek a činů představitelů katolické církve. Ano, skutečnou různorodost, ne-li přímo protichůdnost. Papež František se snaží vycházet z Kristova učení o lásce k bližnímu, zatímco jiní – a nemusíme chodit za naše hranice – hovoří především o bezpečí, obraně hodnot a nebojí se dělení na to, kdo je naším bližním a kdo ne… Vychází tak vstříc onomu myšlenkovému základu obav, ohrožení a izolace. Když poslouchám podobné projevy, umně zacílené na strach o naši budoucnost, napadají mě naprosto triviální otázky. Kde přesně nám Kristus v evangeliích slíbil bezpečí? Kde spojil víru v Boha s blahobytem? Kde? Co tedy skutečně chráníme? Tradice těchto „ochránců“ je spojena s bezpečím (a blahobytem!). Ale to se přece fatálně míjí s učením o lásce, obětování i milosrdenství.
Odkaz na celý článek zde.