Britské referendum, které se přiklonilo s téměř 52 % k odchodu Velké Británie z Evropské unie, má mnoho spletitých důvodů. Zároveň je naopak velmi jednoduchým signálem a dokladem o stavu evropských struktur, a nejen jich.
Obecně. Každý projekt, který stojí na spolupráci více subjektů, vyžaduje nejen mnoho energie na jeho založení, ale především udržení či přímo k rozvoji. Vedle toho, pokud je závislý na politické vůli – a tedy vůli občanů – musí věnovat pozornost citlivému vnímání toho, aby byl stále pro občany srozumitelným a smysluplným. Přesvědčivým. Obávám se, že pokud tento velmi jednoduchý – zjednodušující – model nasadíme na vznik, fungování, ale především aktuální stav Evropské unie, musí být odpověď poměrně stejně jednoduchá. Evropská unie ve stávající složité situaci nedokázala přesvědčit britské občany o své smysluplnosti. Ekonomické, mezinárodněpolitické a další věcné argumenty přitom nehrály v rozhodování tu zásadní roli. Emoce vítězily. Tvrdá kampaň se spoustou faulů – z mého pohledu výrazně na straně odpůrců EU – je samozřejmě součástí onoho přesvědčování. Pokud by ale tato kampaň vpadla do situace, kdy má EU stabilní pozici v názorech společnosti, nemohla by patrně být takto úspěšná.
Integrace Evropy měla své viditelné a vážné trhliny již v posledních letech, britské referendum je jen konkrétním dokladem tohoto procesu. Vykřičníkem. Hranicí. Mezníkem. Opět s trochou přehánění se na jedné straně spojená Evropa nese na křídlech idejí a pospolitosti, aby ji na druhé straně táhly ke dnu byrokratické mechanismy i tolik kritizovaný centralismus. Navíc, masivní vlna rozšíření v posledních letech vytvořila tak trochu jinou EU. Vztah ke společné struktuře se totiž nebuduje podpisem splněných kritérií a rozhodnutím vlády a parlamentu. Vztah je dlouhodobá záležitost, na které se musí pracovat, neustále jej znovuobnovovat, stejně jako demokracii. Spoléhat se na status quo je cesta ke konci podobných společných projektů.
Britské referendum tak přineslo kromě jiného dva jednoduché závěry. Rozhodně již nebude možné „tak nějak automaticky“ hovořit o postupující integraci Evropy. Druhý závěr je pak příliš smutný doklad o tom, že nestačí, aby byl projekt ve své podstatě smysluplný, musí být také přesvědčivý. A to nyní Evropská unie pro občany Velké Británie rozhodně nebyla. A pro nás?