Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR předložilo konečně dlouho utajovaný materiál – věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, který má být bezprostředně spjat s reformou vysokého školství. Nechám stranou míru utajenosti příprav tohoto druhého záměru před akademickou obcí, stejně jako nejednoznačnost stávajícího vedení MŠMT pokud jde o samotnou otázku zavedení školného. Chci se vlastně velmi obecně zaměřit na několik otázek souvisejících se samotnou podstatou školného. Předem přitom konstatuji, že se nakonec kloním proti samotnému institutu školného.
Argumenty pro tento názor bych rozdělil do tří skupin – oblastí: 1) Sociální, 2) Rozpočtový, 3) Společenský. Zároveň jsou všechny tři argumenty vzájemně logicky propojené.
1) Sociální
Zavedení školného na českých vysokých školách by dle mého názoru reálně znepřístupnilo tuto úroveň vzdělání pro slabší sociální skupiny.
Stav a stratifikace české společnosti jsou takové, že skupina sociálně slabších není pouze nějakou marginální skupinou. Pokud by se zavedla povinná soukromá investice do vysokoškolského vzdělání, může být pro mnoho adeptů nákladem za hranicemi možností.
Již nyní jsme v situaci, kdy z mnoha analýz vyplývá, že sociálně slabší mají ztížený přístup k vysokoškolskému vzdělání i bez školného. (Řešení této situace kombinací systému sociální pomoci státu s „hypotečním“ systémem půjček je kombinací stálých nutných výdajů státu a přesunutím problému do budoucna.)
Zcela jinou otázkou je, že doposud není uchopen základní problém bariéry ve vzdělání, kterým je prostá čtenářská gramotnost a soustředění se na schopnost čtení v prvních třech letech základní školy, což je právě klíčový problém nižších sociálních vrstev.
2) Rozpočtový
Základní otázkou zůstává, co je vlastně důvodem pro zavedení školného. Pokud by to mělo být navýšení rozpočtu pro vysoké školy, představuje to několik problémových aspektů. 1) Předně mám za to, že prostředky státu do vysokého školství nejsou za poslední léta v zásadě nízké. Jsou však zakotveny v nefunkčním systému normativu a doslova přebujelého počtu studentů. Mnohem více by i otázce financování prospěla reforma vysokých škol a jasná rozdílnost ve financování dle kvality a výkonnosti. 2) Dále se argumentuje tím, že by kvalitním systémem půjček a následného splácení při jisté výdělečné schopnosti/daňové hranici absolventa nedošlo k vyloučení sociálně slabých. Zároveň by tak byl zajištěn přísun financí do systému. Obávám se, že při garanci státu bychom zakládali další nebezpečnou „hypoteční bublinu“, tj. život na dluh a odkaz budoucím generacím. U jisté části vysokoškolsky vzdělané populace totiž nedojde nikdy k schopnosti splácet tuto „investici“ a stát tak bude vydávat finance i nadále v každém případě. Komplikace systému přitom nevyváží „přísun financí“. 3) Čistě praktickou poznámkou, je pak stálé nebezpečí, že v případě zajištění části rozpočtu školným stát sníží svůj příspěvek na toto vzdělání a dojde tak ke skrytému systému saturování vysokého školství nikoliv státem, ale přímo občanem.
3) Společenský
Nechci argumentovat zjednodušenou tezí o ústavním „právem na bezplatné vzdělání“, chci ale zdůraznit jiný významný společenský aspekt. Systémem školného jednoznačně posouváme otázku vysokoškolského vzdělání do role „investice jednotlivce“ a zbavujeme se tak aspektu, že je to také výsostným zájmem a investicí společnosti a státu do vzdělání svých občanů. Samozřejmě, jde možná spíše o subjektivní názor, ale považuji to za nebezpečný pokus směrem k individualizaci další oblasti, která se vždy vyznačovala společenskou potřebou, nikoliv pouze redukovanou potřebou osobní. Redukovat vzdělání tohoto typu na systém poskytovatel-klient odbouráváme tvůrčí podstatu celého systému a redukujeme vzdělání na poskytnutí sumy informací jako zboží. Dle mého názoru je zájmem i potřebou společnosti garantovat a udržet tento aspekt společného zájmu.
Závěry
a) Školné má výrazné riziko sociální bariéry, kterou v konečném důsledku neodbourá žádný systém sociální pomoci a „hypotečního odložení“.
b) Školné má výrazné finanční riziko právě systémem „hypoteční bubliny“, kterou garantuje stát, navíc s rizikem ustoupení státu od finanční garance VŠ vzdělání a přenesení odpovědnosti čistě na občana.
c) Školné má výrazné riziko v posunu chápání VŠ vzdělání od společenského zájmu k zájmu individuálnímu.